prosinec 2001
Prohlášení Unie českých spisovatelů ke stavu české kultury a české literatury
Dne 8. prosince 2001 se konalo pracovní setkání členů Unie českých spisovatelů. Na programu jednání bylo postavení českého spisovatele ve společnosti, současný stav české kultury, především literatury, a fungování Českého literárního fondu. Po rozsáhlé diskusi spisovatelé vydali prohlášení následného znění:
S velkým znepokojením sledujeme postavení naší národní kultury ve všech neziskových profesionálních a amatérských oblastech. Oproti mnohým oficiálním zastáncům tržních vztahů si nemyslíme, že naše kultura prožívá rozkvět, je to jen klam a vytváření iluze ve vědomí veřejnosti. To, co se dnes vydává za kulturu, představuje především oblast zábavní a má většinou bezduchou, pokleslou úroveň. Skutečné hodnoty naší národní kultury jsou tvrdě eliminovány diktátem trhu a peněz, čemuž napomáhá i postoj sdělovacích prostředků. Výsledkem je ztráta prostoru pro prezentaci národní kultury, většinu kulturních hodnot a duchovního bohatství. Hodnoty duchovní jsou potlačovány, vydávání klasické i současné české literatury je minimalizováno, filmová tvorba a tvorba pro děti je v útlumu, kulturní život v regionech zmírá, kultura se pro většinu lidí stala nedostupným luxusem. Jsme si vědomi, že na tristním stavu naší kultury se podílí neutěšená ekonomická situace spojená s morální devastací naší společnosti, že na vině je i letitý přezíravý postoj mocenských struktur ke kultuře, že vedle likvidace kultury dochází i k likvidaci vědy a odborné úrovně školství všech stupňů. K likvidaci kultury přispívají i naše hromadné sdělovací prostředky, jejichž zahraniční vydavatelé (němečtí, holandští a švýcarští) nemají z pochopitelných důvodů zájem na šíření naší kultury duchovního bohatství a myšlení. Dochází tu k eliminaci skutečných osobností našeho společenského, kulturního a vědeckého života, k vymazávání paměti národa, k názorovému formování společnosti do oblasti pouze spotřebitelské a zábavní. Umělecká, vědecká a humanisticky zaměřená inteligence byla zbavena prostoru k svému vyjádření, byla zbavena možnosti působit na formování vědomí národa a ocitla se tak v cílené izolaci. Její postavení v naší společnosti je na úrovni ochotnické a bezmála raně obrozenecké.
Důrazně upozorňujeme na to, že po celé desetiletí tu dochází k diskriminaci umělců, především z oblasti literatury, že se programově odepisují z literatury ti spisovatelé, kteří za minulého režimu publikovali, a spisovatelé, kteří jsou levicově orientovaní. Nejde tedy jen o diktát trhu, ale také o ideologii vendety. Mediální embargo na mnohé spisovatele a umělce je nepřiznanou skutečností. Skryté inkvizitorské metody mají charakter tzv. normalizace počátku sedmdesátých let postihující především oblast literatury. Záměrně se tu vytváří pokřivený obraz celé české literatury. Jedná se například o deformovaná pojetí čítanek, literárních učebnic, nástinů, slovníků, skript či dějin literatury, z níž jsou eliminována jména řady spisovatelů a literárních teoretiků, neboť určujícím není kvalita díla, ale mimoliterární a ideologické předpojatosti. Tento deformovaný obraz se promítá i v prezentaci literatury v našich denících, v různých typech periodik a dalších sdělovacích prostředků, na všech stanicích českého rozhlasu a české televize. Ve své podstatě tyto metody deklasují principy demokracie a de facto i de jure se stávají protizákonnými. Budeme na tyto praktiky poukazovat i na mezinárodních fórech a vyzýváme kompetentní činitele, aby s nimi na svých pracovištích skončili.
Za největší omyl při přeorganizování struktur našich uměleckých organizací považujeme to, že umělecké organizace roku 1994 dopustily převedení fondů na nadace, zdanění umělců jako podnikatelů a tím i zrušení dvouprocentních odvodů z autorských honorářů, z vydavatelských zisků a dalších jiných příjmů. Tak se nechaly zbavit hlavního zdroje finančních prostředků, které sloužily podpoře vzniku nové tvorby, udílení tvůrčích stipendií, sociálních výpomocí a pod. Umělecké organizace se staly bezprizornými, dožívají z rozprodaného majetku, jako takové nemohou ani hájit profesní zájmy umělců a řeší jen zástupné problémy. Jsme pro obnovu uměleckých fondů na základě již v minulosti osvědčeného modelu a věříme, že i spisovatelé z Obce spisovatelů a umělci z dalších uměleckých organizací tuto myšlenku podpoří.
Nemůžeme ani pasivně přihlížet k tomu, že v rámci plurality umění dochází k jednostranné prezentaci neumění, nevkusu, vulgarity, exhibicionismu, negativismu, (zaštiťované nálepkou postmodernismu), zatímco je potlačováno a znevažováno umění, které se opírá o humanistické, etické a estetické principy, které obsahuje morální dimenzi a lidské poselství. I to považujeme za jeden z faktorů podílející se na dnešním ostudném stavu české kultury.
Současné vedení ministerstva kultury se sice pokusilo napravit některé chyby, které tu po sobě zanechali bývalí ministři kultury a neprozřetelná, nemoudrá politika předcházejících vlád. Kroky k nápravě však považujeme za nedostatečné, schází nám zásadní, koncepční přístup k fungování celé oblasti neziskové kultury. Jak se již ukázalo, nechávat ji pouze v drápech tržních vztahů je zničující. Uvědomujeme si však, že snažení ministerstva je limitováno nedostatkem financí, ale především naráží na odpor politické opozice, sdělovacích prostředků a byrokratů. Ze strany ministerstva kultury očekáváme skutečně neselektivní vstřícnou podporu literatury.
Považujeme za neodkladné, aby v našem státě byla realizována taková kulturní politika, která by svou strukturou legislativně i ekonomicky zajišťovala fungování i neziskových profesionálních a amatérských oblastí v kultuře, která by podporovala vznik a šíření kulturních hodnot a stávající kulturní hodnoty chránila.
Vyzýváme vedení našich uměleckých organizací, vyzýváme všechny umělce, kteří jsou oproštěni od ideologických předpojatostí a egoistických postojů a kterým leží na srdci osud naší kultury, aby se připojili k našemu prohlášení. Aby svým hlasem našli v sobě odvahu postavit se na obranu kulturních hodnot proti zdrcujícímu tlaku globalizované kultury, proti diktátu komerce, bezduchosti a pokleslosti. Nesmíme si nechat vzít svou kulturu, právo na její prezentaci a šíření. Postavení státu se odvíjí ze síly vlastního kapitálu, který nemáme, postavení národa se opírá o sílu vlastní kultury. Pokud budeme jen pasivně přihlížet k likvidaci české kultury, pak se z hlediska perspektivy stáváme i spoluúčastníky demontáže národa.